Narodil se v roce 1961 v novozélandském přímořském městečku Pukerua Bay. Je to šílenec, podivín. A miluje film tak, jako málokdo jiný. Jeho první kameru (super 8) mu koupili rodiče na Vánoce 1969, když mu bylo osm let. Už tehdy ho lákalo vnímat svět přes malé okénko filmové mašinky. Jako každého malého chlapce v tomto věku, i jeho zajímali hlavně speciální efekty. Lásku k nim si vyvinul díky klasickému King Kongovi z roku 1933. A ještě jeden film ovlivnil jeho vztah k filmu. Extrémní krvavá hororová satyra Dawn of the Dead George Romera. Byl z ní znechucen a nadšen zároveň natolik, že se sám rozhodl natočit si svůj vlastní, úžasně nechutný film.

Tehdy měl 22 a pátý rok pracoval v místních novinách The Evening Post, z čehož si hradil natáčení. Historku o mimozemšťanech, kteří si z obyvatel malého venkovského městečka dělá hamburgery, vymýšlel kontinuálně, během víkendových natáčení na second-handové 16 mm kameře Bolex za 250 USD. Hráli v ní zdarma jeho kamarádi a obyvatelé Pukerua Bay. A také on sám - střihl si najednou roli mimozemšťana i člena týmu elitního komanda, které se s vesmírnou havětí vypořádává. Svých rodičů často nutil jíst na večeři toasty, protože v kuchyňské troubě "pekl" latexové masky a modely zbraní. Ale staral se nejen o speciální efekty. Také držel kameru, režíroval, stříhal nebo ozvučoval.

Amatérský snímek BAD TASTE (1987), originální směsicí černého humoru a extrémní brutalitou, měla být jen takový malý fórek mezi kamarády. Teprve když bylo hotového stále více zajímavého materiálu, ukázal ho Jackson novozélandské filmové komisi (NZFC) a ta mu poskytla peníze na její dokončení a celkový lepší "účes". Natáčení a postprodukce nakonec zhltli 250 tisíc USD, trvaly 4 roky a v konečném stadiu z nich vznikl celovečerní film. Jacksonův, v branži zběhlejší kamarád, Jim Booth z NZFC z něj vycítil potenciál na širší úspěch a dovedl ho až na festival v Cannes, kde pro svou originalitu sklidil nadšené ohlasy. Mladý Peter se, po následných ohlase na sci-fi a hororových festivalech po celém světě a prodeji filmu do distribuce třiceti zemí, stal vycházející filmařskou hvězdou. A po slušných ziscích Bad Taste vystoupil Jim Booth z NZFC a s Peterem si založil produkční společnost Wingu Films.

V době premiéry filmu se Peter oženil s Frances Walshovou - maniak do psaní, filmu a Tolkiena. Frances mu následně vypomáhala se všemi scénáři, včetně toho k trilogii LOTR. Velkým Peterovým snem bylo natočit, po vzoru George Romera, film o zombíků, ale jeho realizace by stála horentní 3 miliony a to si zatím nemohl dovolit. Proto se s manželkou pustili do scénáře loutkového celovečeráku Meet The Feebles (1989). Jackson zbožňoval stejnojmenný dětský seriál a tak si nemohl odpustit dát mu svéráznou, dospělejší tvář. Loutky působící v zákulisí divadelní scény jsou zkorumpované, souloží, zvracejí a střílejí po sobě kulometem. Meet the Feebles nebyl - stejně jako Bad Taste - právě mainstreamový film. Šlo spíše jen o takovou 750 tisícovou recesistickou hračku pro dospělé. Většina i těch velkých postaviček je skutečně loutkových a jen v některých z nich jsou ukrytí lidé. A munice, kterou po sobě pálí, je ostrá!

Meet the Feebles sklidily stejný úspěch jako Bad Taste. Obzvlášť na festivalech av nezávislých distribucích. A Wingu Films již měla na kontě dost peněz i na realizaci Peterová vysněné zombiárne. Brutalita, černý humor a exotické gore efekty z předchozích dvou filmů v ní byly dotaženy do dokonalosti a díky účasti regulérních herců a profesionálního štábu se ze snímku vyklubal prvoligový film, skonzumovateľný i širokým publikem. A právě to bylo na něm nejkrásnější - že řadovým divákům ukázal, co ještě nikdy neviděli. V scéně masakru zombíků sekačkou na trávník stříkané krev do všech stran proudem 5 galonů za sekundu. A na celý tanec bylo použito 300 litrů tekutiny. Braindead (1992) byl právem označen za nejkrvavější film všech dob. Samozřejmě s tím, že nešlo o strašidelný horor, ale o stylovou splatter * komedii, parodující co se jí dostalo pod zuby. Za vše hovoří například kung-fu kněz. (* splatter je hororový subžánr, vyžívající se v extrémní brutalitě a násilí)

Když Jackson dokončoval film, zůstalo mu nepoužitých 45 000 USD z rozpočtu. Kde je nakonec utratil? Ve filmu je scéna, v níž hlavní hrdina venčí v parku zombie-batole. Jackson si ji natočil jen tak mimo scénář, protože mu přišla vtipná. A nakonec ji také zařadil do snímku a dodnes je jeho nejoblíbenější z ní. No řekněte, netiekli vám při ní od smíchu slzy po tváři?! :) Braindead dodal nový rozměr žánru splatter a stal se obrovským hitem. Obzvlášť na americkém videotrh. Protože jeho tamní distributor už jeden film s názvem "Braindead" vlastnil, musel ho přejmenovat na "Dead Alive" ( "Živí mrtví"). Ale to mu nijak neuškodilo. Snímek se spolu s Bad Taste stala kultovní klasikou, inspirující desítky krví posedlých filmařů.

Krátce po úspěchu Braindead Jackson zažil velké zklamání. Společnost New Line Cinema si ho najala na scénář šesté části hororové série Noční můra v Elm Street, ale když ho ve velké spokojenosti dokončil a odevzdal, bylo již rozhodnuto o konkurenčním scénáři s názvem Freddy's Dead: The Final Nightmare. Peter svému dílku věnoval mnoho času a považoval ho za své malé intro do Hollywoodu, takže toto odmítnutí nebral příliš dobře. Možná i proto si chtěl dokázat, že má na víc, než na psaní scénářů k hollywoodských hororem as Fran napsal umělecky ambiciózní předlohu "Heavenly Creatures". Vyprávěla o skutečných událostech kolem dvou novozélandských dívek, které síla jejich přátelství dovedla až k vraždě matky jedné z nich. Psychologické drama s fantasy prvky a neobvyklou režijní optikou NEBESKÉ kreatury (1994) se natáčela na autentických místech tragédie. A díky mimořádným kvalitám se z ní stal velký festivalový hit, přičemž Jackson s Walshová byli dokonce nominováni na Oscara za nejlepší scénář. Jackson, obvykle označovaný za krvavého magnáta a tvůrce pokleslých žánrů, se proslavil jako plnohodnotný umělec.

Rok na to odvysílala Novozélandská televize jistý 53-minutový dokument ZAPOMENUTÉ Stříbro (1995), v němž Jackson, coby jeden z dvojice režisérů, dokonale potvrdil svůj zvrácený smysl pro humor. Dokument vyprávěl o neznámém, ale geniálním filmaře Colinů McKenzie, který byl před celým světem vždy ve všem popredu, ale smůla ho stále držela ve stínu reflektorů. Jako první natočil člověka, zlietavajúceho letadlem (neboli to bratři Wrightové!) A jako první vynalezl zvukový i barevný film (nebyl to Hollywood!). Novozélandská populace byla dokumentům šokovaná a ptala se: "Jak je to možné, že jsme o McKenzie nikdy neslyšeli?!" Filmu byly plné noviny. Až pár dní po jeho odvysílání vysvitlo, že jde o fiktivní dokument a Colin McKenzie nikdy neexistoval. Sugestivita a důvěryhodnost tohoto dílka byly dalším důkazem filmařské geniality Petera Jacksona a odborná kritika ho dodnes považuje za jeho mistrovské dílo.

Jemný pokles v kvalitě i úspěšnosti zaznamenal Jackson svým chystaným celovečerním filmem. Robert Zemeckis chtěl po Peterovi scénář k jedné epizodky televizního seriálu "The Tales From the Crypt" a Peter s Fran mu napsali tak skvělou Duchařská historku, že z ní nakonec udělal celovečerák. Dal Peterovi 30 milionů a nechal ho vařit. Jackson založil na Novém Zélandu společnost na výrobu digitálních efektů WETA Digital a pustil se do natáčení. Přízraky (1996), jak se tato hororově-komediální duchárčina volala, však nakonec vydělala v amerických kinech jen necelých 17 milionů, takže vlastně propadla. A ačkoliv, co do filmařsky kvalit, nebyla úplně špatná, na Jacksonove poměry byla přece jen menším zklamáním. Je ale více než pravděpodobné, že za to mohla omezena tvůrčí svoboda, kterou Hollywood znepříjemňuje život každému nováčkovi zpoza oceánu (viz například Fincher a jeho nešťastný Vetřelec ³).

Po Přízrak dostal Jackson další scenáristický zakázku - druhý remake klasického King Konga (ten první natočil v roce 1976 John Guillermin). A když ho dopsal, byla mu svěřena i jeho režie, které jako fanoušek černo-bílého originálu nemohl odolat. Ale osud nechtěl, aby si tento sen zrealizoval. Právě byly totiž ve výrobním procesu Emmerichová Godzilla a "gorilí film" Velký Joe, takže z projektu nakonec sešlo. Ale kdo ví, co bude. Scénář je hotový a pravděpodobně je pouze otázkou času, kdy se k němu Peter vrátí.

Tím projektem, který byl Jacksonovi na rozdíl od King Konga opravdu souzen, byla trilogie Pán prstenů. Peter a Fran chtěli konečně natočit velké fantasy a ať se při námětu rozhodli jít kterýmkoliv směrem, vždy skončily u konstatování "To by mělo být jako v Pánu prstenů". Proto se nakonec vrhli rovnou na Tolkienovu látku, kterou oba znali zpaměti a napsat podle ní scénář jim nedělalo žádné problémy. Horší už to bylo se získáním práv na zfilmování a se samotnou realizací mohutného dvoudílného filmu, která vyžadovala obrovský rozpočet. Jackson měl smůlu, že práva vlastnil Saul Zanetz a zároveň měl štěstí, že se znal s Harvey Weinstein, který Zaentzovi financoval Anglického pacienta. Weinstein, nadšený myšlenkou zfilmovat Pána prstenů ve velkém, ze Zaentza vytahoval práva celý rok, no i když se mu to nakonec podařilo, nastaly finanční problémy.

Studio Disney, které vlastní weinsteinova společnost Miramax, nechtělo o financování dvou grandiózních filmů ani slyšet. Zamýšlely sponzorovat maximálně jednu dvouhodinovou snímek! Jackson, znalý robustnosti Tolkienovy předlohy, samozřejmě nesouhlasil a tak se vydal hledat nových sponzorů. Několikrát byl odmítnut a až na poslední schůzce, v menší nezávislé společnosti New Line Cinema, která mu kdysi odmítla scénář k šesté Noční moře v Elm Street, se dočkal překvapivého vykoupení. Po nastudování scénáře a nákresů výpravy její šéf Robert Shaye řekl: "Nechápu, proč to chcete točit dva filmy, když knížky jsou tři!" Jackson dostal plnou důvěru studia a rozpočet 300 milionů, předělal scénář z dvoudílné verze na hutnější trojrozměrnou av říjnu 1999 roztočil největší kolotoč v dějinách kinematografie.

Nový scénář byl natolik ambiciózní, že si ledva vystačil is 300 miliony $. Ale díky natáčení na "levnějším" Novém Zélandu a tvorbě digitálních efektů v "levnější" Jacksonovy firmě WETA Digital šlo všechno jako po másle. Celá trilogie se natáčela v exteriérech země, kontinuální, rekordních 274 dní, v období 16 měsíců. Maminu troubu v domácí kuchyni vystřídala non-stop pracující obrovská pec, která vyprodukovala 1600 párů latexových elfích uší a hobitích nohou (ty se nedali zout, aniž by se zničily, takže byly jednorázové). První díl trilogie, Společenstvo Prstenu, nakonec trval v prvotní, plné verzi 270 minut, které byly pro kino verzi zkrácena na 178 minut. Snímek se okamžitě stala jedním z nejziskovějších filmů vůbec a obdržela několik oscarových nominací. Peter Jackson nejenže zfilmoval nesfilmovateľné, ale udělal to lépe, než mohl kdokoli očekávat. Pán Prstenů je monumentální fantasy, duchovně hluboké, obrazově ohromující, herecky brilantní. S produkčními týmy svých společností Wingu Films a WETA Digital a financemi malé firmy New Line Cinema tento člověk vytrel zrak celému velkému Hollywoodu (a snobské Disneymu) a zařadil se do společnosti všemohúcich filmaře jako Steven Spielberg, Robert Zemeckis nebo James Cameron.

Jackson žíje stále na Novém Zélandu. Vlastní dva domy ve Wellingtonu a jeden po dnes už mrtvých rodičích v Pukerua Bay. Není 5-krát rozvedený a stále je se svou životní partnerkou Fran Walshová. Jejich společné aktivity jsou zřejmě důvodem, proč jejich manželství stále funguje. Když se někdo na několik let plně oddá filmovačke monumentálního fantasy za 300 milionů, domů z práce se určitě nevrací o čtvrté odpoledne. Peter s Fran mají dvě děti, Billyho (1994) a Katie (1996). Jejich tatínek sbírá modely letadel z první světové války, poslouchá svých milovaných Beatles a znova a znova dívá klasického King Konga, za jehož plakát nabídl Harrymu Knowles 150 000 dolarů.